V pražském planetáriu ve stromovce, jsem na kameru pořídil pirátský záznam pořadu s názvem Noční obloha.Kopule planetária ve své šíři je běžnou kamerou nezachititelná (stejně jako nebe). Mnou pořízený záběr je pouze malá výseč.V prostředí sklepa je tento záznam promítán na historickou klenbu která je v tomto případě skromnou veriantou dokonalé kopule planetária .Do kruhu rozestavené židle odkazují na rozmístění sedaček v originálním sále.Planetárium má mezi modely (budeme li o něm jako o modelu přemýšlet) výsadní postavení.Zatímco běžný model tak jak ho známe třeba z architektury využívá měřítko např. 1:100 je oproti tomu měřítko u planetária dost tězce představitelné vzhledem k tomu že pozorovatelný vesmír který planetárium představuje má poloměr 15 miliard světelných let.Výstava ve sklepě by svojí perspektivou "krátkozrakého muže hledícího bez brílí na nepříliš povedenou iluzi nekonečna " mohla být třeba vhodnou zastávkou '' na půl cesty '' pro Apeirofoba trpícího chorobným# strachem z nekonečnosti.
Pavel Sterec
Pavel Sterec
Nemusíme zdůrazňovat přenesený význam slova vesmír Pavlovi instalace. Pohlédneme-li na projekci vesmírného modelu, vidíme vesmír, ale ne tak že by pro nás znamenal něco víc. Zvukový záznam je proto samé odlehčení vesmíru jako takového nekonečna poslechem jinak banálního/zábavného výkladu z pořadu noční oblohou posunutím se směrem ke karikatuře toho vesmíru. Avšak to, čemu se autor možná vysmívá, není vesmír, ale strach z něho, jak sám uvádí na konci svého textu. Ale pouhý posměšek by nám nestačil, abychom dovedli odhlédnout od vlastní naléhavosti bytí! A to se přitom děje. Podle nás se stává audio-vizuální záznam vesmírného modelu humornou povídkou z návštěvy planetária. Nelze se na to dívat jinak, než s nadsázkou.
Kryštof Vancl
„Člověk se poznává v muzeu.“ Muzeum je institucí poznávání, ale co když hlavním tématem muzea je poznávání nepoznatelného. Zajímají nás na vesmíru jeho vědecké konotace, jeho výklad vědci, astrology a dalšími. Nebo je to právě jeho velikost, jeho infinita. A jak je to vlastně s uměním?
Martin Hrubý
Martin Hrubý
5.1.2010
Žádné komentáře:
Okomentovat