Jestliže si představíme uměleckou činnost jako přírodní zákon podobný gravitaci a člověka jako zdroj přitažlivosti, pak je na snadě, že každý jedinec je sám sobě umělcem, jehož uvědomění se děje prostřednictvím průniků vjemů, znalostí, kontextu a porovnáním vzájemných zkušeností, které se pak definují jako zobecněné komunikativní tvary, které nazýváme umění. Volný pád je přírodní jev podléhající přísným fyzikálním zákonům, jehož výsledný střet se zemí nemusí vždy končit pro člověka tragicky. Tři naprosto odlišní autoři, tři různá média, tři různé situace s výrazným, překvapujícím, formálně zajímavým a obsahově výrazným řešením; tři osudy spojené volným pádem.
Sadie Renwick, studentka umění ze Skotska, v současnosti na stáži na VŠUP v Praze. Její performance, kdy se autorka pokouší přelézt po mostní konstrukci přes Vltavu a při pokusu spadne do řeky, jsem použil jako zastřešující dílo, které dává návod na čtení ostatních dvou autorů a odkazuje k příčinné následnosti náhody jako tvůrčího elementu.
Zora Rossmanová, insitní výtvarnice, která deníkovým způsobem vytváří mentální mapy, kde barevné linie propojují množiny textů zabývající se osobním vnitřním životem autorky, poskytující z obecného hlediska určitý náhled pod kůži jedné generace současných slečen a potenciálních manželek a matek. Zpovědi, které neměly výtvarné ambice a jen příčina volného pádu umožnila vystavení tohoto díla. (Při jedné z konzultací ji tyto kresby omylem vypadly z desek na trávu a já je zřel.)
Roman Rejhold, amatérský umělec z České Skalice, oťukávající možnosti modernistickýchch principů v dnešní době, se dostal velmi blízko informálního řešení obrazu za použití všudypřítomných izolátorů na zateplení staveb. Jeho leptané polystyrénové obrazy (objekty) zachycují povlovnou chemickou reakci zcela závislou na zemské tíži. Volný pád směsi barev a umělé hmoty jsou trčícími svědky plynutí času.
Luďek Rathouský
