Provoz

Galerie se nalézá ve dvoře pavlačového domu na Pohořelci 25, Hradčany. Výstavy zahajujeme každé druhé úterý v měsíci kromě letních prázdnin.


úterý 6. dubna 2010

Jiří Andrs/Cédéčka šla už spát






CÉDÉČKA ŠLA UŽ SPÁT (I.)/JIŘÍ ANDRS

Jakoby muzeální výstava ve sklepě je výstavou gramofonových desek. Není oslavou grafického designu na obalech gramofonových desek. Zaměřuje se pouze na úzké téma druhé poloviny šedesátých let, kdy v souvislosti se společenskými proměnami v západní Evropě a USA ovládli hudební scénu hippies se svojí psychedelickou hudbou a s ní související specifickou a přitažlivou grafikou. Prezentován je přitom vlastně konkrétní kulturní produkt, kterého jsou vystavené desky dokladem. Výstava nepřímo směřuje k revitalizaci gramofonové desky. Svět se zdá být ve své neuchopitelnosti digitálních dat nepochopitelný jako to cédéčko.
Kryštof Vancl

Album G. I. Joe Elvise Presleyho na začátku expozice tam je jen proto, aby demonstrovalo styl převládající na začátku šedesátých let. Zastupuje mainstreamovou kulturu, proti které se další exponáty více či méně bouřily. Zdůrazněním proměn v designu alb je odvyprávěn příběh tehdejší alternativní hudební generace od vlastního vyčlenění se ze silně komformistické tradice v první polovině šedesátých let, přes ryzí psychadelii (asi 1967-69), až k rozpadu stylu a vlastní popularizaci na přelomu šedesátých a sedmdesátých let.
Výstava se současně pokouší o vykopání psychadelické subkultury z pozdějších civilizačních nánosů, jež se na ní už desítky let usazují v mocných vrstvách. Vojtěch Lindauer poukázal na to, že šedesátá léta jsou pro nás časem jakoby mytickým - plným hrdinských skutků, tajemných kultů a pohanských bohů - nám už dnes v podstatě neznámým, z něhož zbyl právě jen MÝTUS. Zatímco skutečná podoba té doby je nám čím dál vzdálenější, mýtus je dále rozvíjen. Každý rok se objeví několik retrofilmů, aby nám naservírovali mohutnou dávku nostalgie. V obchodech s kostýmy si můžeme koupit silně stylizovaný model „Hippie“ pro případ, že se účastníme párty v maskách. Odkazy se v kladné či záporné roli objevují také u většiny pozdějších subkultur. Když grungeová generace přijala za své dlouhé vlasy a divokou image, natočil Oliver Stone film „The Doors“, kde minimálně komparz vypadal, jakoby se právě vrátil z koncertu Nirvany. Samostatnou kapitolu pak tvoří svérázné a ne vždy správné chápání hnutí v Česku, související se stále přežívajícím undergroundem i jeho ideovými odpůrci. Svět původních hippies je dávnou minulostí a mě převládající schematičnost dnešních pohledů na něj motivuje k tomuto archeologickému průzkumu. …Nález je jistě subtilnější než mýtus, ale je pravdivý.

Jiří Andrs