Schodišťový efekt je událost, při které si domýšlíme situace, reakce či možnosti dialogu ex post, většinou poté co opustíme konkrétní prostor, dialog. Vracíme se k událostem, které patří v čase zpět. Do času t - 1. Do okolností, které přešly z přítomnosti do minulosti.
V rámci schodišťového efektu si bereme svůj myšlenkový rámec, divadlo událostí, scén, s sebou a přenášíme jej do dalšího prostoru, kde je ve své podstatě jaksi nepatřičný. Tak se stane, že nám události předešlých okamžiků drze zasahují do událostí okamžiků budoucích. Spojují se, vylučují či násobí. Pár vteřin asynchronní chyby. Prostředí nabývají funkci matematických operandů. Projekce se vzdaluje zahrádce.
Mustrem, budiž dialog probíhající v posunutém/asynchronním sledu. Postavy spolu hovoří a ctí pravidla dialogu. Na otázku následuje odpověď. To však není trvale udržitelný stav, tak se na začátku a na konci minimálně jedna z postav ocitá ...hmm... v monologu? Nevím, snažím se ctít zákonu o zachování hmoty.
Viktor Takáč
Žádné komentáře:
Okomentovat