Viktor Takáč/Schodišťový efekt

Schodišťový efekt je událost, při které si domýšlíme situace, reakce či možnosti dialogu ex post, většinou poté co opustíme konkrétní prostor, dialog. Vracíme se k událostem, které patří v čase zpět. Do času t - 1. Do okolností, které přešly z přítomnosti do minulosti.
V rámci schodišťového efektu si bereme svůj myšlenkový rámec, divadlo událostí, scén, s sebou a přenášíme jej do dalšího prostoru, kde je ve své podstatě jaksi nepatřičný. Tak se stane, že nám události předešlých okamžiků drze zasahují do událostí okamžiků budoucích. Spojují se, vylučují či násobí. Pár vteřin asynchronní chyby. Prostředí nabývají funkci matematických operandů. Projekce se vzdaluje zahrádce.
Mustrem, budiž dialog probíhající v posunutém/asynchronním sledu. Postavy spolu hovoří a ctí pravidla dialogu. Na otázku následuje odpověď. To však není trvale udržitelný stav, tak se na začátku a na konci minimálně jedna z postav ocitá ...hmm... v monologu? Nevím, snažím se ctít zákonu o zachování hmoty.

Viktor Takáč

Izabela Kohelhuber/We will do it!

Studentka umění z Vídně na výstavě prezentovala veškerou komunikaci, kterou jsme měli spolu před výstavou. O tomto projektu jsem se dozvěděl až krátce před výstavou den po jejím příjezdu do Prahy. Zvláštní! Výsledkem bylo okolo 20 laiser-inkových tisků na A4. Izabela jimi zaznamenala průběh vzniku výstavy v eticky rozporuplné situaci, kdy galerista dává přednost jednomu umělci před druhým za nevyjasněných podmínek. Tím položila otázku po tom, jakou roly hraje lidský faktor při vzniku uměleckého díla a znejistěla nás i v tom, čím jsme si stoprocentně jisti, že funguje. Jedna důležitá zpráva nenajde svého adresáta a my jsme tak později vystaveni před situaci, kdy každá volba s sebou nese úskalí.

Kryštof Vancl