Martin Dašek / V

Současným uměleckým projektům je často vytýkána jejich „prázdnota“, popřípadě to, že „jim nikdo nerozumí“. Obě floskule, jako by v kontextu této výstavy popisovaly problém pohledu na obdobná díla. Pokud se divák ocitne „v“ něčem, co je záměrně očištěné od významů, tlačí jej taková instalace k tomu, aby si vytvořil svou vlastní představu pocitu, který zřejmě stál před zrodem takového díla. Pocit pak bude zcela jeho projekcí, právě tak jako dílo, k jehož přijetí (vzetí za své) bylo potřeba určité energie. Takové dílo pak vydává jen tuto energii, poskytuje možnost aktivity. Porozumění je pak otázkou nikoli schopnosti „popsat obraz“, ale ochoty vstoupit do svých představ. Pasivní divák očekávající před-žvýkané významy se zřejmě dočká jen mlčení a bude si namlouvat, že dílu stále nerozumí. Porozuměl však dobře svému vnitřnímu tichu, jen se bojí to přiznat.

Filip Jakš

Nicole Morris - I remember now as she approached / Vzpomínám si, jak se přiblízila

Nicole Morris is yang artist from London and she presented three video-art pieces, one video screamed straight on wall and two videos played on TV. Each simple videos woman playing with a dog, performing comedian and soldiers all connected together had quite wizard atmosphere.

Markéta Jáchimová / LES

Na výstavě nazvané "LES" se mladá začínající umělkyně Markéta Jáchimová představila čistě koceptuální instalací neonových zářivek.

Dan Senn/Against A hard surface

Dan Senn is an intermedia artist in the fluxes tradition with direct links to the work of John Cage. His art encompasses kinetic sound sculpture, experimental and documentary film, but is most pervasively influenced by his work as a composer of classical music. This exhibition, AGAINST A HARD SURFACE, in one sense, is a music composition for five percussion instruments fabricated especially for Galerie ve Sklepě. The "score", rather than being music notes on paper, are sub-audio tones (below the hearing range) which were likewise arranged in a linear fashion but, instead, stored on three CD players. The pendulums (percussion mallets), that rock back and forth striking the "hard surface" of the instruments, and sometimes a found resonator (bell-like objects), are put in motion by modified speakers which are moved by these very low tones and, in this way, perform the score. The sensitivity (sound density) of the pendulums, an extension of the score itself, is controlled by balancing the colorful beads on each pendulum. The result is a presentation which exists symbiotically (in balance) between the purely sonic and visual¬—one which may seem random but in fact is repeatable and, therefore, is just complex.

Meaning and metaphor in this installation is not intended. The artist is working simply and playfully with materials and processes which tickle his fancy. The mirrors are used because the artist thought it would be interesting to hammer dressing mirrors with colorful pendulums and nothing more. The sculptural instrument made of rough and used construction wood, was incorporated to contrast the four mirror instruments but also to add another level of sound density to the installation, a decision not unlike adding, say, a piano to a piece originally intended for string quartet. On the other hand, while intended meaning had no conscious role in the development of AGAINST A HARD SURFACE, once installed in the gallery, a rough basement venue near the famous Prague Castle, meaning and metaphor inevitably arrive which is special to each listener-observer. This is intended and enjoyed by the artist for he too does the same.

Dan Senn has a doctorate in music composition (minor area, ceramic sculpture) from the University of Illinois-Urbana. He has been a professor of music/art at Ball State University, Indiana, at the Canberra School of Music, Australia, and elsewhere. He currently lives and works as a professional composer and artist in Portland, Oregon and Prague, The Czech Republic.

Dan Senn

Pavla Gajdošíková/Habitat

V posledních pracích se Pavla naopak obrátila k prostoru, přičemž jejím tvůrčím materiálem stále zůstal především papír. Papír třeba už u dětských stavebnic slouží jako přirozeně tvárný materiál pro stavbu modelů budov, kde se jeho zdánlivá dvojrozměrnost mění v efemérní dojem hmoty. Podobně ho využívá i ona, kdy vytváří větší instalaci ze sestavy malých jednoduchých modelů. Ona zvláštní akumulace objemů papírových „domečků“ zde vytváří bizarní i malebné celky, které někdy nalézáme i v reálných urbanistických situacích. Zatímco v přechozích dílech (XYZ, 1147 adres), autorka animovala svou prostorovou sestavu papírových objektů pomocí možností videa, zde vytvořila situaci v reálném čase umožňující divákovy nahlédnout do světa v němž je urbánní prostor jakousi platónskou jeskyní, scénograficky pojatým obrazem nočního města s jeho objevujícími a mizejícími obrysy a stíny, vyvolávanými světly projíždějících automobilů. Každá z oněch krabiček tvořících instalaci může současně asociovat základní obytný modul tolik řešený v rámci moderní architektury, zde výstava už v názvu odkazuje ke jménům Le Corbusiera a Moshe Safdieho. Ovšem slovo habitat současně obecně znamená i životní prostor, místo k životu, které je pro nás nějakým způsobem vymezeno. Takže nemusíme tuto instalaci chápat jen jakožto esteticky pojatou kombinatoriku architektonických hmot, které průniky světla a stínu vytvářejí změť siluet jakéhosi nekonečného města a svou kumulací kostek asociující autorčinu inspiraci – obytný soubor Habitat, vzniklý jako modelový projekt na světové výstavě v Montrealu v roce 1967, v heroické době utopických ambicí urbanismu. Projekt Habitat v sobě současně skrýval i řadu archetypálních rysů praměsta, přežívajících v prostředí blízkovýchodní architektury. Autorčino uvažování podobně spojuje ambivalenci moderní utopie s hluboce zakořeněnými pravzory. Důležitý je zde ale i onen moment města jak ho známe z osobní zkušenosti s jeho těžko uchopitelnou noční tváří. Ona zvláštním způsobem příjemná naivita, již můžeme z abstraktních papírových krabiček otáčejících se kolem světelného zdroje vycítit, dává výstavě charakter jakéhosi dětského spektáklu, který svým sommanbulním nádechem dobře koresponduje s tím, jak ono zdánlivě všední téma městské atmosféry prochází naším vědomím.
Viktor Čech

Zdenek Hůla/Deskový obraz

Zdenek Hůla je malíř z generace 70. let, kdy ve své době vedl legendární Galerii H. Výstavou deskových obrazů jsme se dotkli ryzího minimalismu ze sedumdesátých let u nás. A to především sérií 12 malých monochromů. Procesuální ráz těchto předčil kdejaké pokusy o minimalismus mladých autorů dnes. Další díla na výstavě jako například na koso vystavený čtverec, průřez kabely prorostlého dřeva, byla ne méně aktuální tvorbou z dílny Zdenka Hůly. A to i v tom, jak vlastně souzněla s atmosvérou ve Sklepě.

Kryštof Vancl

Jolana Sýkorová/Plastiky

kurátor: Václav Kokeš





Co vše se dá zařadit pod pojem šperk, ozdoba, co vše se dá považovat za něco, co tě „ozdobí“?
Jolana Sýkorová vytvořila sérii broží reagující na dnešní trendy zdobnosti a zdobení se. Individualizace estetična a zároveň jistá spjatost s módou, designem sama sebe se člověk přiřazuje do určitých skupin nebo proudů. Móda jako nositel modernosti a náležení k.
Václav Kokeš